Pomáhat a chránit?

Příspěvek čtenářky z Prahy o jedné zkušenosti s příslušníky Policie Čr.

Dobrý den,

obracím se na Vás se stížností, týkající se chování a přístupu policisty se služebním číslem 1540 k mé osobě a k mé rodině. Otevřela jsem si webové stránky Policie a po přečtení „Etického kodexu“ si dovolím na úvod citovat:

1. Jeden z pěti v kodexu uvedených cílů, kterým se policisté řídí, zní: „ … usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti“.

2. Z principů obsažených v základních závazcích uvádím: „jednat se všemi lidmi slušně, korektně a s porozuměním“

3. „prosazovat zákony přiměřenými prostředky s maximální snahou o spolupráci s veřejností“

4. „při výkonu služby jednat taktně, korektně a vhodně uplatňovat princip volného uvážení“

A právě především tento posledně citovaný závazek byl výše zmiňovaným policistou nejen zcela nepochopen, ale naopak bylo jeho chování v naprostém rozporu s principy etického kodexu vůbec, přestože by se jím měl jako Váš příslušník řídit.

Včera 27.11., stejně jako každý čtvrtek, šla moje dcera se starším (dvouletým) synem na plavání do Holmes Place Černý Most. Svého mladšího, jen několikaměsíčního synka, obvykle dává do tamního dětského koutku. Včera však byl nemocný a tak mě požádala o jeho hlídání. Když jsem přijela dceři svého vnuka vrátit, zjistily jsme, že já jsem své auto zaparkovala na horním parkovišti, zatímco ona na dolním. Přejela jsem tedy svým vozem k ní a abych byla k dceřinu autu co nejblíže a nepřenášela několikaměsíční nemocné miminko v mrazivém vzduchu z velké vzdálenosti, zastavila jsem v její bezprostřední blízkosti a současně na jediném v tu chvíli volném místě (z několika dalších volných míst, vyhrazených pro invalidy).

Protože se skutečně jednalo pouze o pár okamžiků (přenesení autosedačky s dítětem), nechala jsem u svého auta rozsvícená světla, motor v chodu a ještě jsem zapnula „pozorku“. Vzápětí jsem do auta opět nasedla s úmyslem odjet. V ten okamžik ke mně přišli dva policisté. Jeden z nich se služebním číslem 1540 mě oslovil. Požadoval doklady a oznámil mi, že jsem se dopustila dopravního přestupku. Já i má dcera jsme se v klidu a velmi slušně pokoušely vysvětlit celou (výše popsanou) situaci. Naše argumenty však byly naprosto ignorovány a na můj apel, že policie by v duchu svého hesla (umístěného na služebních vozech), měla pomáhat a chránit, se zmiňovaný policista začal chovat a vyjadřovat velmi arogantně a když jsem nebyla ochotna se nechat dále urážet a ponižovat, velmi agresivním způsobem mi sdělil, že „už se postará, abych dostala pokutu co nejvyšší“.

Moje dcera (tč.kojící a tedy citově velmi zranitelná) byla tímto jeho chováním a neadekvátním přístupem zasažena natolik, že nebyla schopna řídit auto, ve kterém vezla dvě malé děti. Navíc je paradoxem, že na uvedeném místě jsem měla v úmyslu zastavit skutečně jen na několik minut, zatímco takto jsme vyhrazená parkovací místa pro invalidy blokovali půl hodiny.

Jak tedy mohu nejen já, ale i má dcera a její děti mít důvěru v tuto státní složku, která nás má chránit a pomáhat nám, když máme zcela opačnou a skutečně značně odstrašující a velmi nepříjemnou zkušenost?!

A jak je možné, že se člen Vašeho sboru ve svém „Slibu policisty“ mimo jiné zavazuje slovy: „Budu se vždy a všude chovat tak, abych svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru“ a jeho skutečné chování je s tímto slibem v naprostém rozporu?!

Kateřina Švehlová v.r.

• Zpět na aktuality a Policie ČR informuje