Jaroslav Papež vraždil v promítací kabině při představení

V neděli 5. června 1966 začala matka Josefa Neumanna svého tehdy 11 letého syna postrádat. Prohledala okolí, zašla i do pasáže kina Metro a nakonec zmizení svého syna nahlásila Veřejné Bezpečnosti.

Když nebyl malý Pepík Neumann nalezen ani druhého dne začala být situace velmi vážná a pátraní intenzivnější.
Bohužel ani přes veškerou snahu vyšetřovatelů nebyl chlapec objeven po několik následujících dnů a vše již nasvědčovalo, že se stal obětí násilného trestného  činu.
Ve čtvrtek 9. června 1966 přijala Bezpečnost hlášení o šíření podezřelého zápachu v kině Metro. Po příjezdu na místo zkušení kriminalisté již dobře věděli,  že zápach pochází z rozkládajícího se těla. Mrtvola byla nalezena v akumulátorovně zaházená nejrůznějšími předměty.

Vyšetřování
Že se jedná o vraždu bylo patrné na první pohled. Nařízená soudní pitva prokázala pohlavní zneužití, 36 bodných ran a škrcení provazem v jehož důsledku nastala smrt. Když vyšetřovatelé zjistili, že mezi zaměstnanci kina je i Jaroslav Papež, dříve trestaný za pohlavní zneuživání malých chlapců, který měl navíc určen nástup výkonu trestu za předchozí činy v období 6 - 11.června 1966 a v inkriminovaný den v neděli 5.června byl na pracovišti přítomen a promítal,  nabyli téměř 100% jistotu, že mají vraha.
Druhý den ráno, 10. června 1966 pět dní po vraždě, byl Jaroslav Papež zadržen při domovní prohlídce. Ukrýval se ve skrýši pod hromadou prken ve svém bydlišti v domku v Chodově, kde žil se svojí matkou. K vraždě se doznal.

Profil pachatele
Jaroslav Papež měl od svého mládí problémy s učením. Absolvoval pouze 7 ročníků základní školy a navíc s velice mizerným, podprůměrným prospěchem. Jeho poslední vysvědčení zdobily čtyři nedostatečné. Dále se vyučil košíkářem. Pedagogy byl však hodnocen jako skromný a tichý s přátelským vztahem k ostatním  spolužákům. Kamarády však neměl.
Bohatá byla i jeho kriminální éra. Prvně se před vyšetřovtele dostal v září 1962 za osahávání 10letého chlapce. O rok poději se dopustil stejného činu, kdy vysvlékl  12letého chlapce, osahával jej a bodal jehlou do ruky. Další obět jeho zvrhlého sexuálního chování byl o deset dnů později další 10letý chlapec, kterého navíc škrtil. Toto počínání mu vyneslo v roce 1964 trest odnětí svobody ve výši jednoho roku s odkladem na tři léta. K tomu mu byla nařízena i ústavní protialkoholní léčba v jejímž průběhu mu byla léčba změněna na ambulantní.
Jenže přišel srpen 1965 a Papež spáchal další sexuální delikty na dětech. Přesto nebyl vzat do vazby, pouze byl jeho duševní stav předmětem zkoumání na psychiatrii v Bohnicích. Propušten byl v březnu 1966. O měsíc později by odsouzen nepodmíněně k 8 měsícům vězení, plus trest předchozí trest jednoho roku. Do vězení měl nastoupit právě v období svého posledního zločinu, tedy v období od 6. do 11. června 1966.

Co se stalo v osudný den
Osudný den, 5. června 1966 vypil Jaroslav Papež už dopoledne několik piv. Poté nastoupil do služby v biografu Metro, kde pracoval jako promítač. Okolo 14 hodiny si všiml, že v pasáži postává malý osamělý chlapec. Nalákal jej do kabiny pod záminkou, že odtud může sledovat nepřístupné filmové představení "Komisař Maigret zuří". Pak chlapce vysvlékl, začal osahávat, ostříhal jej a přitom se sexuálně ukájel. Poté začal chlapce bodat do celého těla s cílem jej usmrtit. Své počínání přerušil v okamžiku kdy doběhl filmový pás a lidé v sále začali projevovat svou nelibost a zřízenec kina na promítače zvonil. V tuto dobu chlapec ještě žil a snažil se doplazit ke dveřím. Po výměně koutouče však Jaroslav Papež svůj hrůzný čin dokonal. Vzal provaz, chlapce uškrtil a tělo odtáhl do akumulátorové šachty.
Zde jej později našli vyšetřovatelé.

Soud, rozsudek a trest
Brutální vražda teprve 11letého chlapce se sexuálním motivem šokovala celou českosloveskou veřejnost a to natolik, že soud obdržel během soudního líčení s Jaroslavem Papežem petici se 860 podpisy lidí, žádající pro něj trest smrti.

Za své činy si u Městského soudu v Praze vyslechl rosudek odsuzující jej k trestu smrti. Papež se odvolal a tak případ brutální vraždy malého Pepíka Neumanna putoval před Nejvyšší soud. Z lékařského posudku vyplynulo, že vrah trpí sexuální deviací se sadistickými sklony. Jeho pohlavní vývoj byl zaostalý, na stupni psychosexuálního infantilismu. O své úchylce však Jaroslav Papež byl informovan a od lékařů upozorňován na možné důsledky po požití většího množství piva.
Soud tedy nakonec původní trest potvrdil. Trest smrti tak mohl, a také byl,

Pro potřeby článku bylo čerpáno především z Muzea zločinu - www.kriminalistika.eu a dalších zdrojů na internetu. Foto: Muzeum Policie.

• Zpět kriminální případy